Válka proti drogám - kdy a proč vůbec začala

Válka proti drogám je výraz používaný pro vládní iniciativu, jejímž cílem je zastavit užívání, distribuci a obchodování s nelegálními drogami prostřednictvím dramatického zvýšení trestů odnětí svobody pro dealery i uživatele drog. Toto hnutí vzniklo v 70. letech 20. století a vyvíjí se dodnes. V průběhu let se reakce lidí na tuto kampaň různě měnily, od plné podpory až po tvrzení, že má rasistické a politické cíle.

Válka proti drogám začíná

Drogy se ve Spojených státech užívají k léčebným i rekreačním účelům již od jejich vzniku. V 90. letech 19. století obsahoval populární časopis společnosti Sears and Roebuck nabídku injekční stříkačky a malého množství kokainu za 1,50 dolaru. (V té době ještě nebylo užívání kokainu zakázáno.)

V některých státech byly v 19. století přijaty zákony o zákazu nebo regulaci drog a v roce 1890 Kongres vydal první zákon o zdanění morfia a opia.

Zákon o vyloučení kouření opia z roku 1909 zakázal držení, dovoz a používání opia ke kouření. Opium se však stále mohlo používat jako lék. Jednalo se o první federální zákon, který zakazoval nelékařské užívání nějaké látky, ačkoli mnoho států a okresů zakázalo prodej alkoholu již dříve.

V roce 1914 přijal Kongres Harrisonův zákon, který reguloval a zdanil výrobu, dovoz a distribuci opiátů a kokainu.

Zákony o zákazu alkoholu rychle následovaly. V roce 1919 byl schválen 18. dodatek, který zakazoval výrobu, přepravu a prodej omamných látek, čímž byla zahájena éra prohibice. V tom samém roce Kongres přijal Národní zákon o prohibici (známý také jako Volsteadův zákon), který stanovil pokyny, jak prohibici na federální úrovni prosazovat.

Prohibice trvala až do prosince 1933, kdy byl schválen 21. dodatek, který zrušil 18. dodatek.

Zákon o dani z marihuany z roku 1937

V roce 1937 byl přijat zákon o dani z marihuany. Tento federální zákon zavedl daň z prodeje konopí nebo marihuany.

Zákon předložil poslanec Robert L. Doughton ze Severní Karolíny a jeho autorem byl Harry Anslinger. Zákon sice nekriminalizoval držení nebo užívání marihuany, ale obsahoval vysoké sankce v případě nezaplacení daně, včetně pokuty až 2000 dolarů a pěti let vězení.

Zákon o kontrolovaných látkách

V roce 1970 podepsal prezident Richard M. Nixon zákon o kontrolovaných látkách (CSA). Tento zákon vyžaduje regulaci některých drog a látek.

CSA uvádí pět "seznamů", které se používají ke klasifikaci drog na základě jejich lékařského využití a potenciálu zneužití.

Drogy zařazené do seznamu 1 jsou považovány za nejnebezpečnější, protože představují velmi vysoké riziko vzniku závislosti s malým množstvím důkazů o lékařském přínosu. Na seznam drog zařazených do Seznamu 1 jsou zařazeny např. marihuana, LSD, heroin, MDMA (extáze) a další drogy.

Látky, u nichž se předpokládá nejmenší pravděpodobnost vzniku závislosti, jako jsou léky proti kašli s malým množstvím kodeinu, spadají do kategorie seznamu 5.

Nixon a válka proti drogám

V červnu 1971 Nixon oficiálně vyhlásil "válku proti drogám" a prohlásil, že zneužívání drog je "veřejným nepřítelem číslo jedna".

Nárůst rekreačního užívání drog v 60. letech pravděpodobně vedl prezidenta Nixona k tomu, že se zaměřil na některé druhy zneužívání návykových látek. V rámci iniciativy "Válka proti drogám" Nixon zvýšil federální financování agentur pro kontrolu drog a navrhl přísná opatření, jako například povinné tresty odnětí svobody za drogové trestné činy. Oznámil také vytvoření Zvláštního úřadu pro prevenci zneužívání drog (SAODAP), který vedl Dr. Jerome Jaffe.

Nixon dále v roce 1973 vytvořil Úřad pro kontrolu obchodu s drogami (DEA). Tento úřad je speciální policejní složkou, která se zaměřuje na odhalování nelegálního užívání a pašování drog ve Spojených státech.

Na začátku měla DEA k dispozici 1 470 zvláštních agentů a rozpočet necelých 75 milionů dolarů. Dnes má agentura téměř 5 000 agentů a rozpočet ve výši 2,03 miliardy dolarů.

Postranní úmysly války proti drogám

Šéf vnitřní politiky prezidenta Nixona John Ehrlichman poskytl v roce 1994 v rozhovoru důvěrné informace, které naznačovaly, že kampaň Válka proti drogám měla postranní úmysly, které spočívaly především v tom, že pomohla Nixonovi udržet si místo.

V rozhovoru, který vedl novinář Dan Baum a který byl zveřejněn v časopise Harper, Ehrlichman vysvětlil, že Nixonova kampaň měla dva nepřátele: "protiválečnou levici a černochy". Jeho komentáře vedly mnohé k pochybnostem o Nixonových záměrech při prosazování protidrogové reformy a o tom, zda v tom nehrál roli rasismus.

Ehrlichman byl citován, jak říká: "Věděli jsme, že nemůžeme zakázat být buď proti válce, nebo černý, ale tím, že přimějeme veřejnost, aby si spojovala hippies s marihuanou a černochy s heroinem, a pak obojí silně kriminalizujeme, můžeme tyto komunity narušit. Mohli jsme zatknout jejich vůdce, provést razie v jejich domech, rozpustit jejich setkání a večer co večer je očerňovat ve večerních zprávách. Věděli jsme, že o drogách lžeme? Samozřejmě, že jsme věděli."

Válka proti drogám - 70. léta

V polovině 70. let 20. století se válka proti drogám trochu přerušila. V letech 1973-1977 jedenáct států dekriminalizovalo držení marihuany.

Jimmy Carter se v roce 1977 stal prezidentem poté, co se v politické kampani postavil za dekriminalizaci marihuany. Během jeho prvního roku v úřadu odhlasoval senátní soudní výbor dekriminalizaci až jedné unce (cca 28 gramů) marihuany.

Řekni "ne" drogám

V osmdesátých letech prezident Ronald Reagan posílil a rozšířil mnohé z Nixonovy politiky války proti drogám. V roce 1984 jeho manželka Nancy Reaganová zahájila kampaň "Prostě řekni ne", která měla upozornit na nebezpečí užívání drog.

Přeorientování se prezidenta Reagana na drogy a přijetí přísných trestů za drogové trestné činy v Kongresu a státních zákonodárných sborech vedlo k masivnímu nárůstu počtu uvěznění za nenásilné drogové trestné činy.

V roce 1986 Kongres přijal zákon proti zneužívání drog, který stanovil povinné minimální tresty odnětí svobody za některé drogové trestné činy. Tento zákon byl později silně kritizován jako zákon s rasistickými důsledky, protože přiděloval delší tresty odnětí svobody za trestné činy týkající se stejného množství cracku (užívaného častěji černými Američany) jako práškového kokainu (užívaného častěji bílými Američany). Za 5 gramů cracku se automaticky ukládal pětiletý trest, zatímco za 500 gramů práškového kokainu se ukládal stejný trest.

Kritici také poukazovali na údaje, které ukazovaly, že barevní lidé byli vyhledáváni a zatýkáni pro podezření z užívání drog častěji než běloši. Celkově tato politika vedla k rychlému nárůstu počtu uvěznění za nenásilné drogové trestné činy, a to z 50 000 v roce 1980 na 400 000 v roce 1997. Podle Federálního úřadu pro vězeňství byla v roce 2014 téměř polovina ze 186 000 osob, které si odpykávaly trest ve federálních věznicích ve Spojených státech, uvězněna za obvinění související s drogami.

Postupný pokles zájmu

Podpora veřejnosti pro válku proti drogám v posledních desetiletích klesá. Někteří Američané a politici se domnívají, že kampaň byla neúčinná nebo vedla k rasovému rozdělení. Podle výzkumného střediska Pew Research Center v letech 2009 až 2013 přibližně 40 států přijalo opatření ke zmírnění svých protidrogových zákonů, snížilo tresty a zkrátilo povinné minimální tresty.

V roce 2010 Kongres přijal zákon o spravedlivém trestání (Fair Sentencing Act - FSA), který snížil rozdíl mezi trestnými činy spáchanými crackem a práškovým kokainem ze 100:1 na 18:1. 

Nedávná legalizace marihuany v několika státech a Kolumbijském distriktu také vedla k tolerantnějšímu politickému pohledu na rekreační užívání drog.

Technicky vzato se válka proti drogám stále vede, ale s menší intenzitou a publicitou než na jejím počátku.