Kokain jako droga i lék – historie a účinky této substance

V tomto článku se detailně podíváme na to co je to Kokain, jaká je jeho historie, jak se vyrábí a také na to, proč byl v minulosti využíván jako lék. Dnes je tato látka ve většině světa považována za tvrdou drogu za jejíž držení a užívání hrozí velké tresty. Kokain je ve skutečnosti alkaloid extrahovaný z listů jihoamerické rostliny jménem Coca.

Rostlina Koka a její historie

Koka je jednou z nejstarších kulturních rostlin v Jižní Americe, kde jí místní botanici pěstovali a šlechtili dlouhé roky pro její analgetické a energické účinky. V té době se listy koky používali jako analgetikum při lékařských zákrocích a to hlavně v dutině ústní, ale také jako stimulant pro snadné překračování vysokých nadmořských výšek v jihoamerických horách. Listy koky byly také součástí kulturních a náboženských obřadů Inků a dalších starých civilizací.

První kdo poprvé izoloval kokain z listů koky byli evropští cestovatelé v 50. letech 19. století. V té době zažíval kokain své slávy právě jako lékařská pomůcka, dnes ho však téměř všichni odborníci na světě považují za jednu z nejvíce návykových látek na Zemi.

Ani v historii to kokain neměl snadné. V některých dobových záznamech se dokonce uvádí, že např. katolická církev v koloniální Jižní Americe považovala užívání listů koky za podkopávání šíření křesťanství. V roce 1551 tak katoličtí biskupové vyzvali peruánskou vládu, aby užívání koky zakázala. Nakonec zakázána nebyla, ale bylo zavedeno omezení množství půdy využívané k pěstování koky.

Účinky a rizika užívání kokainu

Kokain jako lék

Německý chemik Albert Nieman izoloval kokain z listů koky v roce 1860. Všiml si, že mu po této bílé práškovité látce znecitlivěl jazyk.

Přibližně ve stejné době francouzský chemik Angelo Mariani připravil nápoj z vína z Bordeaux a listů koky. Nazval ho Vin Mariani. Reklamy tvrdily, že populární nápoj dokáže "obnovit zdraví a vitalitu".

O více než dvě desetiletí později experimentoval rakouský oftalmolog Carl Koller s kokainem jako chirurgickým anestetikem, protože operace šedého zákalu se v té době obvykle prováděla bez anestezie.

Éter a chloroform se nemohly používat, protože vyvolávaly u pacientů zvracení - což byl při provádění choulostivých očních operací zřejmý problém. Většina pacientů se šedým zákalem proto trpěla nesnesitelnou bolestí.

Po namočení oka do roztoku kokainu Koller zjistil, že pacienti již necukali, když se skalpel dotkl jejich oka.

Farmaceutické společnosti brzy začaly prodávat kokain. Nadšení pro anestetikum kokain však v lékařské komunitě rychle opadlo, protože počet pacientů, kteří zemřeli na náhodné předávkování během operace, prudce vzrostl.

Freud a závislost na kokainu

Sigmund Freud, rakouský neurolog, který založil obor psychoanalýzy, byl fascinován kokainem. Na počátku své kariéry začal s touto drogou experimentovat.

V roce 1884, ve svých 28 letech, napsal Freud článek nazvaný "Uber Coca", který popsal jako "chvalozpěv na tuto magickou látku".

Přehlédl však jednu zásadní nevýhodu kokainu: závislost. Freud se následujících 12 let snažil zbavit svého návyku na kokain.

Kokain a Coca-Cola

Americký lékárník John Stith Pemberton založil v roce 1886 společnost Coca-Cola, která vyráběla nápoj z kokainu a sladkého sirupu.

Coca-Cola - zpočátku prodávaná pouze v rasově segregovaných sodovkárnách - se stala oblíbenou mezi bílými středními vrstvami.

V roce 1899 začala Coca-Cola prodávat svůj nápoj v lahvích. Nižší vrstvy a menšiny měly nyní přístup k nápoji s obsahem kokainu.

V roce 1903 společnost kokain ze svých výrobků odstranila - tento krok byl pravděpodobně motivován spíše rasovými předsudky a zpřísňujícími se předpisy než obavami o zdraví.

Harrisonův protidrogový zákon

Harrisonův protidrogový zákon z roku 1914 byl jedním z prvních počinů v oblasti národní drogové legislativy.

Zákon, který předložil zástupce Francis Burton Harrison z New Yorku, účinně zakazoval prodej a užívání výrobků z koky a opia.

Podporu zákonu podpořily rasistické nálady. Noviny, politici a lékaři využívali strachu bělochů z bájného "černošského kokainového ďábla" - někteří věřili, že černí uživatelé kokainu jsou obzvláště nebezpeční zločinci.

Crackový kokain

V 80. letech 20. století se stal populární crack - krystalizovaná forma kokainu.

Podle americké protidrogové agentury (DEA) klesla cena nelegálního kokainu koncem 70. let až o 80 %, když americký trh zaplavil nadbytek tohoto bílého prášku. Dealeři, kteří hledali nové způsoby prodeje svých produktů, se obrátili ke cracku.

Crack bylo možné vyrobit rozpuštěním práškového kokainu ve směsi vody a čpavku a jeho vařením, dokud nevznikla pevná látka. Tuto pevnou formu bylo možné rozlámat na menší kousky neboli "kameny" a kouřit.

Kouření cracku přináší krátké a intenzivní opojení, díky čemuž je tato látka návykovější než práškový kokain. Crack byl také mnohem levnější než práškový kokain. V roce 1985 se crack ve většině měst prodával za zhruba pět dolarů za jeden kámen.

Když byl v roce 1982 v Miami objeven první dům s crackem, nevzbudilo to příliš velkou celostátní pozornost. Úřad pro kontrolu obchodu s drogami se domníval, že jde o lokální fenomén. V roce 1983 se však crack objevil v New Yorku a brzy se rozšířil do dalších velkých měst.

Cracková epidemie 80. let

Užívání cracku začalo prudce stoupat v 80. letech. V letech 1985-1989 se počet pravidelných uživatelů kokainu zvýšil ze 4,2 milionu na 5,8 milionu osob.

Přibližně ve stejné době se v některých velkých městech Ameriky zvýšila kriminalita. Studie Úřadu pro statistiku justice z roku 1988 zjistila, že užívání cracku souviselo s 32 % všech vražd a 60 % všech vražd souvisejících s drogami v New Yorku.

Obavy veřejnosti z užívání nelegálních drog narůstaly po celá 80. léta a politické napětí propuklo, když se národ dostal do takzvané "crackové epidemie".

Zákony týkající se kokainu

Federální zákon proti zneužívání drog z roku 1986, který byl součástí "války proti drogám", stanovil nepoměr mezi množstvím cracku a práškového kokainu potřebným ke spuštění určitých trestních sankcí v poměru hmotnosti 100:1 a stanovil povinný minimální trest pěti let za držení cracku.

Například za 1 gram cracku byl stanoven stejný minimální trest pěti let jako za 100 gramů práškového kokainu. Odpůrci tvrdili, že zákon je rasistický, protože uživatelé cracku byli častěji Afroameričané.

V reakci na tuto kritiku byl v roce 2010 zákonem o spravedlivém trestání snížen poměr hmotnosti cracku a prášku na 18:1 a zrušen povinný pětiletý trest za držení cracku.